Silné ženy dobývají svět

Mimořádné výkony spisovatelek, hudebnic, malířek a mnoha dalších žen uvádějí do rozpaků a zahanbují všechny, kteří ženám upírali – či nadále upírají – schopnost dosahovat velkých výsledků v abstraktní a umělecké oblasti. Ještě i v dnešní době jsou nejrůznější profesní i životní cesty žen posety více či méně zjevnými překážkami. Emancipace žen již dosáhla mnohého, stále však platí jedno: Zbývá toho ještě mnoho učinit!

Valie Export umělkyně (*1940)

VALIE EXPORT, rozená Waltraud Lehner, si získala renomé jako performerka zejména na konci 60. a na začátku 70. let 20. století. V roce 1968 se proslavila svou akcí Tapp‑ und Tastkino (Sahavé a hmatové kino), kterou poprvé předvedla na 1. evropském setkání nezávislých filmových tvůrců v Mnichově. Na horní část těla si připevnila plechovou krabici a nechávala kolemjdoucí na ulici, aby po dobu dvanácti vteřin osahávali její poprsí. Toto vystoupení přinášelo kino přímo k lidem a podněcovalo je k tomu, aby přemýšleli o ztvárnění žen ve filmech. Celá akce odkryla toto médium jako něco, v čem se skutečná sexuální svoboda jen předstírá a skutečná sexuální zkušenost popírá. Od této doby vystavuje mediální umělkyně, performerka a filmová tvůrkyně VALIE EXPORT své dílo na mezinárodní scéně a účastní se filmových festivalů a video festivalů. V roce 2015 bylo v Linci založeno VALIE EXPORT Center, které se stalo mezinárodním střediskem výzkumu v oblasti mediálního a performančního umění.

Elfriede Jelinek spisovatelka (*1946)

Díky autorce Elfriede Jelinek putovala v roce 2004 do Rakouska poprvé Nobelova cena za literaturu – za „hudební proud hlasů a protihlasů v románech a dramatech, které s jedinečnou vášní pro jazyk odkrývají absurditu a zotročující moc společenských klišé“. Elfriede Jelinek píše romány, eseje a divadelní hry a od doby, kdy získala Nobelovu cenu, uveřejňuje většinu svých děl již jen na svých webových stránkách. Jakožto spisovatelka čelí nepatřičnostem, kterých zůstávají její mužští kolegové ušetřeni. Konkrétně se například jedná o silně biografické interpretace jejího slavného románu Die Klavierspielerin (Pianistka), které neumožňují se dílem hlouběji zabývat. Jelinek je známa svým provokativním způsobem rozbíjení jazykových a společenských klišé a nemilosrdným rozkrýváním utlačovatelských a nespravedlivých třídních poměrů a genderových vztahů. Neustále také veřejně vystupuje proti xenofobii a násilí. Ve své hře Die Schutzbefohlenen (Prosebníci) použila motivy z Aischylovy tragédie Prosebnice a vylíčila situaci žadatelů o azyl v takové Evropě, ve které by lidská práva měla platit pro všechny.

Olga Neuwirth hudební skladatelka (*1968)

Olga Neuwirth zasvětila svou tvůrčí kariéru hudbě – tedy uměleckému žánru, v němž bývá role žen již tradičně omezována pouze na reprodukční činnost. Na hudební scéně, které doposud dominují muži (zejména co se týče profesur, stipendií a vysoce dotovaných ocenění umožňujících zajištění existence), se jí a jejím dílům dostává světového uznání a přijetí. Soudobá skladatelka se u mezinárodní veřejnosti proslavila již ve svých 22 letech, a sice svými mini operami na libreta spisovatelky Elfriede Jelinek. Přátelství, které se mezi těmito dvěma autorkami rozvinulo, obě vzájemně inspirovalo a podnítilo je k rozsáhlé spolupráci a k dalším projektům. V osobních výpovědích a vyjádřeních obou těchto umělkyň lze pozorovat obdobné postoje a podobné smýšlení. Neuwirth má ráda rozvážně a samostatně uvažující posluchače, kteří v hudbě „chápou to, co je obvyklé, překonávají to, co převládá, a pronikají do toho, co je neznámé“. V roce 2010 se Olga Neuwirth stala první ženou, jež byla vyznamenána Velkou rakouskou státní cenou za hudbu.