Významné kroky ze stínu mužů

V dnešní době působí předsudky vůči vzdělávání žen absurdně, kolem roku 1900 však stále byly skutečností: dívky prý byly příliš povrchní, jejich přání studovat pramenilo z hysterie, ženský mozek nebyl pro učení uzpůsoben, ze vzdělaných žen se stávaly „mužatky“. V současné době činí podíl žen absolvujících maturitní zkoušku a univerzitní vzdělání necelých 60 %.

Elise Richter romanistka a univerzitní profesorka (1865—1943)

V roce 1897 složila Elise Richter jako první žena v Rakousku‑Uhersku maturitu na Akademisches Gymnasium (Akademické gymnázium) ve Vídni, a ještě v témže roce se přihlásila na univerzitu, aby tam studovala romanistiku, všeobecnou lingvistiku, klasickou filologii a germanistiku. Byla rovněž první ženou, která se habilitovala na Universität Wien (Vídeňská univerzita, 1907), a posléze také první mimořádnou univerzitní profesorkou v Rakousku. O získání titulu řádné profesorky však usilovala marně. Kromě toho, že se věnovala výuce a výzkumné činnosti, založila Elise Richter v roce 1922 spolek Verband der akademischen Frauen Österreichs (Spolek rakouských akademiček) a do roku 1930 byla jeho předsedkyní. Pravidelně publikovala a od roku 1928 působila jako vedoucí Fonetického ústavu Vídeňské univerzity. I přesto však musela celý svůj život čelit odporu (a to i z akademických kruhů) a bojovat za své uznání. Antisemitské postihy po anšlusu Rakouska nacistickým Německem znamenaly pro Elisu Richter konec její akademické dráhy. Bylo jí odňato oprávnění vést výuku a byla – společně se svou sestrou Helene – deportována do terezínského ghetta. Tam obě sestry zemřely. Život a práci Elise Richter dodnes připomíná sál v hlavní budově Vídeňské univerzity, jenž nese její jméno, a ocenění, které uděluje Deutscher Romanistenverband (Německé sdružení romanistů) a které je věnováno její památce.

Käthe Leichter socioložka a sociálně demokratická politička (1895—1942)

Přínos Käthe Leichter pro rozvoj sociálně demokratického hnutí v Rakousku nelze dostatečně vyzdvihnout. Svou široce zaměřenou politickou a žurnalistickou činnost vykonávala tato žena až do svého zatčení, k němuž došlo koncem května 1938, a činila tak jednak oficiálně a jednak v rámci podzemních aktivit. Poté, kdy si prostřednictvím žaloby vymohla v roce 1914 své přijetí ke studiu politických věd na Vídeňské univerzitě, musela závěrečné zkoušky nakonec skládat v Heidelbergu. V roce 1918 promovala s vyznamenáním u Maxe Webera a vzápětí se vrátila do Vídně, kde se seznámila se svým budoucím chotěm, novinářem Otto Leichterem. Stala se členkou strany Sozialdemokratische Arbeiterpartei (Sociálně demokratická strana dělnická), v níž v letech 1919 až 1934 vykonávala funkci místopředsedkyně a zároveň odpovídala za záležitosti v oblasti vzdělávání a práce žen v rámci vídeňské místní organizace. Roku 1925 byla pověřena založením ženského odboru ve Wiener Arbeiterkammer (Vídeňská dělnická komora). Käthe a Otto Leichterovi museli v důsledku represí za Dollfussovy vlády odejít do ilegality a stali se spoluzakladateli organizace Revolutionäre Sozialisten Österreichs (Revoluční socialisté Rakouska). Kvůli své politické činnosti byla rodina Leichterových v roce 1938 nucena uprchnout do USA, což se ale nakonec podařilo jen otci a oběma synům. Käthe Leichter byla zatčena a uvězněna gestapem a roku 1940 byla deportována do ženského koncentračního tábora Ravensbrück. O dva roky později se v psychiatrické léčebně v Bernburgu nad Sálou stala obětí národně socialistického programu eutanazie.